Zvíkov

Hospodářské budovy hradu.

Počátky historie hradu Zvíkova jsou spojeny s rodem Přemyslovců. Ti roku 1226 získali do vlastnictví skalnatý ostroh, na kterém byl vybudován hrad. Na hradě rád pobýval již Václav I. (1230-1253) a když se mu v červenci 1247 vzepřel jeho syn, mladý kralevic Přemysl Otakar, zůstal Václavu I. věrný právě hrad Zvíkov spolu s Loktem a Mostem. Na Zvíkově také Václav I. přijal poselstvo svého odbojného syna a české šlechty a dal je uvěznit ve věži.
Hlavní výstavba tzv. královského paláce a opevnění hradu probíhala za vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278).
Roku 1306 vymřel rod Přemyslovců po meči a hrad získal Jindřich z Rožmberka. Největší slávu získal hrad za vlády Karla IV. (1346-1378). Ten dal hrad náležitě opravit a rád v něm i pobýval. Než byl dostavěn Karlštejn, sloužil Zvíkov i jako dočasné útočiště korunovačních klenotů. Poté klesl jeho význam jako předního královského hradu a Zvíkov začal často měnit majitele.
V husitských válkách byl hrad obléhán Tábory, nebyl však dobyt. Roku 1437 získal hrad Oldřich z Rožmberka, charakter královského hradu si však Zvíkov udržel až do třetí třetiny 16. století, kdy byl prodán pánům ze Švamberka. Ti provedli na chátrajícím hradě rozsáhlé renesanční úpravy. Pevnostní systém hradu umožnil odolávat útočníkům i za třicetileté války, ale roku 1622 byl přesto přesilou císařského vojska dobyt, vyrabován a zpustošen.
Roku 1623 získali hrad Eggenberkové a po jejich vymření roku 1719 Schwarzenbergové. Po rozdělení jejich rodu na dvě větve (1790) přešel Zvíkov do vlastnictví mladší větve, zastoupené maršálem Karlem I. Schwarzenbergem, který sídlil na blízkém Orlíku. V této době byly započaty rozsáhlé zajišťovací práce, byla opravena kaple, pozdně gotické malby a po zřícení Nové brány a sesuvu části paláce nad řekou byla po roce 1880 zahájena rekonstrukce královského paláce i hradeb. Práce na rekonstrukci byly zakončeny na přelomu 19. a 20. století.
Skvost stavitelského umění zůstal majetkem Schwarzenbergů do roku 1948.