Klášter Osek

Západní část areálu.

Západní část areálu.

Na počátku existence oseckého kláštera stojí mnišský řád cisterciáků. Nejprve byl v letech 1206 – 1221 vybudován románský opatský kostel, následovaly konventní budovy, které jsou již postaveny ve slohu gotickém. V dobách prvního českého opata Slávka z Hraběšic bylo postaveno východní křídlo.
Na konci 40. let 13. století byl klášter napaden vojsky Přemysla Otakara II. Roku 1278 byl vypleněn vojsky braniborskými. Husitská vojska napadla klášter v roce 1421, klášter vypálila a mniši se museli uchýlit do opatství Altzella. Klášterní majetek postupně rozebíral Zikmund Lucemburský. Roku 1429 byl klášter znovu poničen a mniši povražděni.
Cisterciácům se vrací do držení až v roce 1626. Od tohoto roku začal klášter získávat zpět svoji slávu a nastává další období rozkvětu a budování nových částí kláštera. Z tohoto období pochází barokní podoba kláštera, která se zachovala do dnešních dnů.
Po roce 1945 museli cisterciáci klášter opustit, vystřídali je salesiáni, kteří zde pobývali až do roku 1950, kdy celý komplex zabral stát. Byl zde zřízen internační tábor pro mnichy, kněží a novice. Ti byli odtud odváženi na nucené práce do uranových dolů. V roce 1954 zde byl zřízen charitní domov řeholní sestry z různých řeholních řádů. Ty zde pobývaly až do roku 1993, kdy se vrátily zpátky do svých mateřských klášterů.
Cisterciáci se do Oseka vrátili bezprostředně po sametové revoluci. Klášter dnes slouží jako kulturní a turistické centrum, které nabízí jedinečnou možnost vrátit se do historie od doby románské až po barokní. Od roku 1995 je klášter Národní kulturní památkou, o jeho chod se stará Kruh přátel kláštera Osek.

Socha svatého Jana.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie od severozápadu.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie - severovýchodní část.
Severozápadní část areálu.
  info  
tohle bude zápátí