Sázavský klášter

Nádvoří kláštera.

Nádvoří kláštera.

Nejstarší zprávy o klášteru v Sázavě pocházejí z roku 1032. U jeho počátků stáli kníže Oldřich a poustevník Prokop, kterého dnes známe jako svatého Prokopa. Kolem něj zde vznikla skupinka následovníků už od roku 1009. Kníže Oldřich povýšil skupinu v roce 1032 na benediktinský klášter. Sázavský klášter se stal střediskem slovanské vzdělanosti, kde se rozvíjela a uchovávala cyrilometodějská tradice. Významné byly také styky Sázavského kláštera s Kyjevskou Rusí.
Legendy o založení kláštera na Sázavě vypráví, že Prokop podal knížeti Oldřichovi vodu a ta se proměnila ve víno. Díky tomuto zázraku pomohl kníže Prokopovi založit zdejší klášter.
V roce 1096 byli mniši ze Sázavského kláštera vyhnáni a zejména staroslověnské knihy a spisy byly zničeny. Klášter byl předán benediktinům z Břevnova, kteří zde konaly již jen latinská liturgie.
V roce 1203 byl korunován Přemysl Otakar I. a díky němu byl v roce 1204 Prokop prohlášen za svatého.
Ze stavby dávného kláštera se do dnešních dnů se zachovaly pouze základy, nynější stavbu datujeme do 14. století, přestavěna pak byla v době baroka.
Vnitřek kláštera zdobí vzácné gotické fresky mariánského cyklu. Unikátní je Sázavská madona, není bez zajímavosti, že zřejmě jako jediná na světě trestá malého Ježíše.

Věž klášterního kostela od jihu.
Jižní část areálu.
Kříž ve výklenku zdi.
Věž od jihu.
  info  
tohle bude zápátí