Rakovník

Jedna ze soch na mariánském sloupu.

Dnešní město Rakovník bylo kdysi dávno osadou, která se jmenovala Rokytka podle stejnojmenné říčky. Jméno Rakovník vzniklo podle pověsti v dobách hladomoru, kdy zoufalá matka několika dětí se rozhodla svým hladovým ratolestem uvařit k večeří ta odporná zvířata, které vylovila z potoka a která budou dozajista jedovatá, když jsou tak ošklivá. Místo, aby však ukončila trápení hladových dětí jejich smrtí, dočkala se ráno jejich spokojenosti. Děti chtěly k obědu zase to dobré masíčko. Ošklivá zvířata byli raci a tehdejší Rokytku zachránili od hladomoru. Proto ji dnes nazýváme Rakovníkem.
Písemně je Rakovník poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo soudu, současné typické dlouhé náměstí získal kolem roku 1300. V této době měl Rakovník statut komorního města, které bylo velmi závislé na momentálním postavení nedalekého královského hradu Křivoklátu.
Erb udělil Rakovníku Vladislav Jagellonský a to v roce 1482, je na něm typický rak.
V 16. století se začaly se stavět kamenné hradby a s nimi i nové brány, z nichž brány Vysoká a Pražská zdobí město do dnešních dnů. V tomto století prožívalo město velký rozvoj a kupříkladu zdejší pivo bylo známo i za hranicemi naší vlasti. V roce 1588 povýšil Rudolf II. Rakovník na královské město.
Historie pokračuje méně radostněji. V 17. a 18. století postihly Rakovník události spojené s třicetiletou válkou, morové rány a ničivá povodeň.
19. století je pak ve znamení bourání městského opevnění včetně Svatojilské a Lubenské brány, v roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách, bouřlivě se rozvíjel průmysl. V roce 1875 byla založena Ottova mydlárna, která se nedlouho poté stala pojmem, Ottovo mýdlo s jelenem znal skutečně každý.
Dnes je Rakovník městem pracích prášků, dlaždiček a řady historických památek.